Na tyto a další otázky odpovídá Analýza pěstounské péče na přechodnou dobu v Moravskoslezském kraji, která vznikla v rámci spolupráce Iniciativy 8000důvodů s Moravskoslezským krajem.
Cílem analýzy bylo popsat současnou podobu výkonu tohoto typu péče v kraji z hlediska charakteristik jejich aktérů, tedy i pěstounů. První část analýzy zjišťovala, jaké jsou základní charakteristiky pěstounů, kteří byli zařazeni do evidence v letech 2012 až 2020. Analýza se zaměřila na zjištění toho, kdo je pěstoun, jaké má charakteristiky, o jaké děti pečuje, jaké jsou jeho motivace, potřeby, očekávání. A proč právě v Moravskoslezském kraji? Protože v rámci České republiky je zde evidováno nejvíce pěstounů na přechodnou dobu.
Výzkumníci společnosti SocioFactor s.r.o po dobu několika měsíců získávali data a informace z prostředí pěstounů, dětí umístěných do pěstounské péče a doprovázejících organizací. Data vycházela jednak z podrobného studia materiálů poskytnutých Krajským úřadem Moravskoslezského kraje, jednak z přímé komunikace s pěstouny na přechodnou dobu a zaměstnanci doprovázejících organizací.
Hlavní potřeby pěstounů:
Během fokusních skupina a setkání s pěstouny na přechodnou dobu jsme vyslechli spoustu příběhů, mnoho osobních úsměvných i nepříjemných zkušeností, ale i líčení neobvyklých situací, vzpomínek či zážitků s již odrostlými dětmi. Z toho všeho jsme získali a analyzovali potřeby pěstounů.
- potřeba dostatečných informací o svěřeném dítěti,
- potřeba adekvátního a vhodně připraveného kontaktu dítěte s biologickým rodičem, rodinou,
- potřeba zachovávání bezpečí a soukromí pěstounů,
- potřeba dodržování maximální délky pobytu dítěte v PPPD,
- potřeba dostatečné délky krátkodobého odpočinku pěstouna v návaznosti na náročnost péče o svěřené dítě,
- potřeba vyšší odměny pěstouna za vykonávanou činnost a adekvátní hrazení dalších výdajů spojených s péčí o dítě.
Nejčastěji uváděnou potřebou pěstounů je mít dostatek informací o dítěti, které budou přijímat do péče. „Z většiny případů si chodíme pro dítě/děti naslepo.“, uvádí jeden z pěstounů. Pěstoun se potřebuje co nejlépe připravit na příchod dítěte, chce vědět v jakém psychickým a fyzickém stavu dítě v danou chvíli je. Klade si otázky související s psychickou i materiální přípravou – potřebuje nakoupit vhodné potraviny, přichystat správně veliké oblečení, upravit obývaný prostor a připravit hračky podle věku a potřeb dítěte. Pěstouni mají potřebu věnovat se dítěti od počátku péče v maximální možné míře, navazovat vztah s dítětem a poskytnout mu péči odpovídající jeho potřebám.
Další potřeby pěstounů souvisí s otázkou kontaktu dítěte s biologickým rodičem či širší rodinou. Pěstouni uvádí, že okamžiky těchto schůzek a na ně navazující období jsou pro dítě a mnohdy i pro ně velmi psychicky a emočně náročné. Objevují se názory modelovat a přizpůsobovat kontakt s biologickou rodinou přímo s ohledem na stav, rozpoložení a potřeby dítěte. Tím se myslí četnost kontaktů a stanovení délky kontaktu, a to v závislosti na tom, jak probíhalo setkání předešlé. Samozřejmě by mělo setkání probíhat na neutrální půdě, v příjemném prostředí pro všechny účastníky, s ohledem na ochranu soukromí pěstounů. Nesprávné načasování či příprava setkání mohou dítěti ublížit. Přípravu setkání s biologickou rodinou připravuje sociální pracovník ve spojení s pracovníkem doprovázející organizace. Na jedné z realizovaných fokusních skupin zaznělo: „Někdy se začnou děti po setkávání počůrávat, ale to už nikdo nevidí, vidí jen to, že biologický rodič má právo na setkání s dítětem.“
Zajištění dostatečného bezpečí a soukromí pěstounů je další naléhavou potřebou. Pěstouni při setkáních opakovaně zmiňovali skutečnost, že u soudního jednání a následně v písemném rozhodnutí soudu o umístění dítěte do péče jsou zmíněny osobní údaje pěstouna, včetně jeho majetkových poměrů: „U soudu vždycky řeknou, jméno, rodné číslo a adresu a slyší to všichni přítomní. Já se pak bojím, že se ten chlap objeví u nás doma na zahradě s nožem a ublíží mi. Paradoxem je, že schůzky s biologickými rodiči se dělají na neutrální půdě, ale oni stejně ví, kde bydlíme a můžou kdykoliv přijít. Nemáme žádnou ochranu.“ Pěstouni mají potřebu chránit svůj osobní prostor, své vlastní děti a rodinné příslušníky, své soukromí. Zajistit dětem, o které pečují, bezpečí a rodinnou pohodu, považují za jednu ze svých priorit.
Komplexně byla pojímána potřeba dodržování zákonem dané délky pobytu dítěte v PPPD, možnost odpočinku při péči o svěřené dítě a délka odpočinku mezi předáním dítěte a přijetím dítěte dalšího. V souvislosti s délkou pobytu dítěte v PPPD byly detekovány potřeby dodržování maximální lhůty pro umístění dítěte v PPPD. Zde pěstouni opakovaně a téměř jednohlasně volali po dodržování maximální lhůty jednoho roku pro umístění dítěte v PPPD a po intenzivnější práci sociálních pracovníků s biologickým rodičem, rodinou. „Ideální délka péče je půl roku … to zaznívalo už v přípravách“ a pěstouni se shodli na tom, že čím delší dobu o dítě pečují, tím je odchod dítěte náročnější.
Nenaplnění potřeby krátkodobého odpočinku při péči o dítě do dvou let věku nebo zajištění kompetentní osoby k pohlídání dítěte jsou skutečnosti, které mohou neblaze ovlivňovat výkon pěstounské péče na přechodnou dobu. Pěstouni se musí udržovat v psychické i fyzické pohodě „mít chvíli času pro sebe, možnost jít si zacvičit …“, „mít čas zajít si k lékaři“. Přáli by si, aby délka mezi svěřenými dětmi byla posuzována individuálně, odpovídala délce pobytu a náročnosti péče o svěřené dítě. Pěstouni by velmi uvítali možnost ovlivnit délku svého odpočinku. Koneckonců doba odpočinku není pro pěstouny jen obdobím „dovolené“, ale využívají ji ke zpracování odchodu dítěte, vyřízení osobních záležitostí, lékařských vyšetření apod. Jeden pěstoun například uvedl: „Pět týdnů dovolené mi přijde málo, protože pracuji rok v kuse 24 hodin denně, a když mám to dítě, nestíhám si zařídit svoje osobní věci. Takže ten čas v dovolené využívám na to a také musím zpracovat to, že dávám to dítě pryč.“
Otázky financí bývají vždy palčivým tématem. Nejinak to bylo během diskuzních skupin v otázkách týkajících se výše odměny pěstouna a nedostatečného hrazení nákladů pěstouna. Pěstouni často zmiňovali potřeby mít standardní pracovní smlouvu, adekvátní odměnu rostoucí s inflací, zohlednění počtu najednou přijímaných dětí, potřebu dostatečného zabezpečení pěstounů ve stáří, automatické výplaty sirotčího důchodu pečující osobě a další. „Chceme jim zajistit, co nejvíce zážitků, ale neustále musíme myslet na finance.“ uvedla jedna z diskutujících pěstounek. Pěstouni se shodli na tom, že finanční odměny, které jsou jim za práci vypláceny, nejsou dostatečné. Téma financí bylo pro některé zúčastněné tak silné, že se odmítli o tématu více bavit. Cítí se být nedoceněni za tvrdou práci, kterou odvádějí. Pěstouni také poukazovali na to, že se počet pěstounů snižuje, protože mladší lidé práci za tak málo peněz nechtějí dělat. „Ty děti nám taky třeba zničí nábytek, ale peníze na opravu a náhradu školy, na rozdíl od dětských domovů a ústavů, nedostaneme.“ padlo během setkání diskuzní skupiny.
(pozn.: Je potřeba zmínit, že v průběhu sběru dat byla přijata novela Zákona o sociálně-právní ochraně dětí, která přinesla mimo jiné právě změny ve způsobu odměňování pěstounů a problematika financování by s ohledem na novou situaci mohli být hodnocena jinak.)
Jsme si vědomi skutečnosti, že tato analýza by nemohla vzniknout bez otevřenosti, ochoty a upřímného zájmu pěstounů na přechodnou dobu. Děkujeme jim za velmi milá setkání během dvoudenních pobytů a všechna sdělení, která výzkumníkům poskytli a neváhali se o ně podělit. Ceníme si nasazení pěstounů v diskusních skupinách, ochoty si naslouchat a porozumět, ale také podpory jejich blízkých, kteří jim vytvořili podmínky k tomu, aby se mohli diskusí zúčastnit.
Děkujeme.
Helena Topinková za tým výzkumníků SocioFactor s.r.o.
Celou analýzu si můžete stáhnout níže pod textem.
Co je pěstounská péče na přechodnou dobu?
Pěstounská péče na přechodnou dobu má zajistit dítěti péči v situaci, kdy se o něj vlastní rodina nedokáže či nemůže postarat. Je to forma náhradní péče o dítě, která je vymezena zákonem (Zákon č. 359/1999 Sb. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí). Pěstounská péče na přechodnou dobu je přechodné a dočasné řešení konkrétní situace, kdy by dítě jinak muselo být umístěno do ústavního zařízení. V praxi jde o situace, kdy rodič z nějakého důvodu není schopen o dítě pečovat. Po dobu umístění dítěte do přechodné pěstounské péče se hledá trvalé řešení jeho situace. Může dojít k vyřešení a zlepšení situace v rodině a dítě se může vrátit domů, nebo dítě jde do náhradní rodinné péče – osvojení nebo pěstounské péče.
Evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu, vede vždy příslušný krajský úřad. Do této evidence se zařazují osoby, které na základě odborného posouzení mají předpoklady pro výkon péče o dítě, včetně péče o dítě krátce po jeho narození.
Pokud se chcete stát pěstounem, je potřeba počítat s dlouhým obdobím příprav na výkon této profese. Období od podání žádosti po její schválení v sobě snoubí řadu procesů, od návštěv, pohovorů, psychologických posouzení až po vzdělávání. Doba schvalování žádosti trvá přibližně sedm měsíců až jeden rok.
