Pokud bychom v České republice hledali oblast, ve které je dostatek institucí a odborníků na řešení všech obtíží, se kterými se potýkají děti a jejich nejbližší, s největší pravděpodobností nenajdeme jedinou. Mezi obtíže, se kterými si rodiny v mnoha případech neví rady, patří například komunikační krize mezi členy rodiny, rozvod, domácí násilí, sebepoškozování, šikana, poruchy příjmu potravy, úzkostné stavy a další psychické obtíže. Situace bývá o to složitější, pokud se tyto obtíže kumulují a propojují s dalšími problémy rodiny, jako je bytová nouze, ztráta zaměstnání a s tím spojené dluhy či exekuce. Určitě je třeba vyhodnocovat podpůrnou síť na daném území a vhodně doplňovat a posilovat subjekty z řad školských, sociálních či zdravotnických resortů. Bylo by však naivní přistupovat k řešení popsané krize pouze přes navyšování kapacit služeb. Je třeba se zaměřovat jak na prevenci jednotlivých fenoménů, tak i na zvyšování efektivity a funkčnosti aktuálního systému skrze propojenost spolupráci a návaznost služeb. Bohužel je stále přetrvávajícím faktem, že funkční mezirezortní spolupráce je v celé řadě situací pořád jen pouhým snem a realitou je spíše izolovaná práce jednotlivých služeb. Na druhou stranu se již v této problematice realizuje celá řada projektů, které směřují k nastavení odpovídající spolupráce, alespoň v rámci regionů. Rád bych vám představil dvě probíhající a jednu plánovanou aktivitu, se kterými se můžete potkat ve Zlínském kraji.
Tým okolo dítěte (TOD)
TOD má své kořeny ve Velké Británii, odkud pochází její autor, Peter Limbrick. Metoda je založena na mezirezortní spolupráci všech zapojených odborníků, kteří se podílejí na podpoře dítěte se zdravotním postižením. TOD má formu společných setkání, v jeden čas a na jednom místě se může potkat pediatr, logoped, učitelka, asistentka, poradce rané péče a rodič, který je svolavatelem setkání a rovněž volí cíl setkání. Rodič také určuje, kdo všechno se bude TOD účastnit. Účelem TOD je probrat společně aktuální situaci dítěte a sjednotit postup odborníků, kteří se dítěti věnují. Setkání je vedeno nestranným facilitátorem, který hlídá zásady setkání a směřování k naplnění daného cíle. Klíčovými faktory jsou zájem dítěte a včasnost setkání. Ty umožní funkční a včasné řešení nastalé situace, které bude zároveň respektovat individualitu dítěte. Setkání je navíc možno svolat i preventivně, před významnou změnou v životě dítěte, například před nástupem do školského zařízení. Díky této včasnosti a společné diskusi se tak otevírá více možných cest, které mohou směřovat k vyšší spokojenosti dítěte. Aktuálně je metoda využívána i u rodin, kde se dítě potýká s duševními obtížemi. Přímé zapojení dítěte do setkání je významnější a dítě samo může být i svolavatelem a stanovit cíl daného TOD. Právě vzájemná komunikace, diskuse a sjednocení postupu odborníků je pro úspěch pomoci poskytnuté dítěti a rodině to zásadní. Při setkání je tak možné slyšet větu od odborníka: „No, doteď jsem si myslel, že můj úhel pohledu je jediný správný, ale když to tak poslouchám… zaměřme se nejprve na aktivity které popisujete vy a já vás následně doplním. Kdybychom pokračovali tak, jak je to teď, tak rodinu úplně zahltíme a nikomu by to nepomohlo.“
Metodu do našich podmínek přineslo Středisko rané péče EDUCO Zlín, které také zajišťuje vzdělávání pro všechny, kdo by chtěli metodu začít využívat.
Kazuistický seminář
Snad každý už zažil konferenci nebo jiné odborné setkání, kde se postupně prezentovali odborníci z jednotlivých institucí. Výčet jejich aktivit bývá zpravidla velmi rozsáhlý a bývá komplikované si některé činnosti představit konkrétně. Pokud je mi navíc na jedné akci představeno více institucí, často to vede k ještě větší nejistotě, kdo a co vlastně dělá a co je reálně, abych od nich očekával kvůli vytíženosti a omezeným kapacitám upřednostňovat pouze jejich primární aktivity. Hledali jsme proto formát setkání, který by co efektivněji představil propojenost celého systému, služby a jejich možnosti spolupráce. Naše kazuistické semináře jsme vystavěli do následující podoby:
Například na kazuistický seminář zaměřený na domácí násilí byli přizváni zástupci Policie ČR, OSPOD, intervenčního centra (IC), střediska výchovné péče (SVP), sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, také psycholog a člověk se zkušeností (peer konzultant). Při následné diskuzi se díky účasti širokého spektra odborníků otevírají témata, která jsou nezbytná pro efektivní řešení dané situace a funkční provázanost jednotlivých aktérů, kteří s rodinami a dítětem pracují. Velmi často se řeší otázky na rozdíl mezi využitím psychologa v SVP, IC nebo klinického psychologa, kdo je v jaké části řešení nejdůležitější, jak na sebe reálně odborníci navazují či kde je slepé místo systému.
Od počátku se těchto seminářů pravidelně účastní lidé ze všech rezortů a různých pozic. Od asistenta pedagoga v mateřské škole, přes psychologa speciálně-pedagogické poradny až po vedoucího místního OSPOD.
Školní síťaři
Učitelé jsou čím dál tím častěji stavěni do situace, kdy se od nich očekává, že kromě pedagogické profese zvládnou i roli vychovatele či terapeuta. V některých situacích je rozhodně komplikované jasně vymezit hranice kompetencí pedagoga. Je však jednoznačně v zájmu nejen učitelů, ale i dětí a jejich rodin, aby si pedagogové své kompetence uvědomovali a hlídali. Jen tak si udrží pevnou půdu pod nohama. Co si však počít v situaci, kdy se jim třeba žák nebo rodič svěří, že za zhoršujícím se prospěchem stojí konflikty v rodině, ztráta někoho z blízkých nebo obtíže se sebepoškozováním? V souladu s výše uvedeným, by na otázku: „Jak si s tím problémem mám poradit?“ měl učitel, aby se vyhnul případné chybě, odpovědět: „Mrzí mě to, ale nevím.“ Pokud by však rozhovor skončil v tomto bodě, rozhodně by to nebylo správné. Učitelé by měli mít přehled o službách napříč resorty, které v daném tématu nabízejí podporu. Nebo alespoň mít v pedagogickém sboru někoho, kdo tento přehled má. Je velmi důležité, aby odkázání dítěte či rodiče proběhlo tak, aby mu opravdu porozuměli, chápali, co mohou očekávat, a třeba i překonali obavy, které právě rozhodnutí zkontaktovat jakoukoli službu a říci si o pomoc často komplikuje. Typickým příkladem je doporučení na středisko výchovné péče (SVP). Upřímně se nejedná o příliš líbivý název a rodiče může od kontaktování takové služby odrazovat. Můžeme se však dopracovat k tomu, aby doporučení proběhlo nějak takto: „Již nějakou dobu spolupracujeme s organizací, kde pracují lidé, kteří umí pomoci přesně s takovými obtížemi, které řešíte i vy. Funguje to tak, že bych vám dal číslo, na které zavoláte během pracovního dne, stručně popíšete vaši situaci a domluvíte si termín konzultace. Ambulantní forma je bezplatná a dobrovolná Pokud by vám to nevyhovovalo, můžeme se podívat ještě po dalších možnostech. Máme s nimi ale opravdu dobrou zkušenost a jejich podporu už využilo více rodin z naší školy. A název této organizace je Středisko výchovné péče.“ Pomůže také představit, co konkrétně může od SVP očekávat, a dát prostor, aby se rodič doptal. A proč je to tak důležité? Věřím, že spousta učitelů zažilo případy, kdy se odpovídající podpora oddalovala a oddalovala, až byla celá situace vyhrocená, a vlastně už bylo těžké nalézt podporu, která by opravdu pomohla. Někdy za tím může být skutečně jen obava žáka nebo rodiče danou službu využít, protože jí nerozumí, a je pro ně těžké, si průběh podpory představit. Cílem je tak zvýšení efektivity podpůrného systému a včasnost a kontinuita podpory od jednotlivých služeb tak, aby rodič či dítě nevypadli ze systému.
Ve Zlínském kraji budeme rozbíhat projekt jehož cíle je čelit tomtu problému a nastavit funkční systém, který pomůže rodinám správně reagovat na problém dítěte, o kterém se dozví. Průběh bude vlastně jednoduchý. Budeme mít k dispozici dva terénní pracovníky, kteří se budou potkávat se zástupci jednotlivých škol, zmapují témata, která se svými žáky a jejich rodiči nejčastěji řeší a následně jim pomohou najít dostupné podpůrné služby, které se danými tématy zabývají. Zároveň budou v kontaktu i s těmito službami a pomohou jim v předání informací o jejich fungování konkrétním školám. Očekávaným výstupem je užší regionální mezirezortní spolupráce, hlubší porozumění v kompetencích jednotlivých subjektů a efektivnější podpora žáků a jejich rodin.
Shrnutí
Všechny 3 aktivity vedou k hlubší spolupráci, vzájemnému porozumění a cílenější podpoře dětí a jejich nejbližších. Každá směřuje ke stejnému cíli, ale jinou cestou, a zároveň se vhodně doplňují. V rámci Zlínského kraje navíc dochází k celé řadě dalších aktivit s podobným zaměřením. Mezi mnohými můžeme zmínit zavádění psychoterapie do sociálních služeb, podporu casemanagerů, kroky ke zřízení Centra duševního zdraví pro děti, cílené využívání peer konzultantů, systematická práci metodiků prevence PPP, zavádění multidisciplinárního přístupu v rámci dětských psychiatrických oddělení nemocnic a další. Zlínský kraj se tak snaží komplexně čelit také nárůstu výskytu nejen duševních obtíží u dětí a jejich nejbližších.
