Na koho se mohou děti nebo jejich okolí obrátit, když cítí, že potřebují pomoc? Institucí, které dětem pomáhají, je samozřejmě celá řada, proto se není čemu divit, že se v systému děti neorientují. Děti pak mohou mít pocit, že se o ně nikdo nezajímá a že jsou na své problémy samy. Často se však jedná o právně složité situace, se kterými by si leckdy neporadil ani dospělý člověk.
Problém je, že v České republice neexistuje nezávislá a nestranná instituce, která by se na systémové úrovni zabývala pouze právy dětí. Česká republika tak zaostává za 23 státy Evropské unie, které již instituci zabývající se ochranou práv dětí garantovaných Úmluvou o právech dítěte mají. Tato instituce se nazývá dětský ombudsman.
S nejrůznějšími problémy se dětem u nás nyní snaží pomáhat například veřejný ochránce práv (ombudsman) v rámci několika svých působností. Práva dětí se prolínají například agendou rodiny, zdraví a práce (typicky když lidé nejsou spokojeni s postupem orgánu sociálně-právní ochrany dětí), dohledu nad omezováním osobní svobody (provádí návštěvy míst, jako jsou dětské domovy, výchovné ústavy aj., aby preventivně chránili děti před špatným zacházením), rovného zacházení a diskriminace, ale také monitoringu práv lidí s postižením.
Činnost veřejného ochránce práv je však omezena legislativním vymezením jeho působností a nemůže v plné míře nahradit dětského ombudsmana. Mezi kompetence dětského ombudsmana by mohlo navíc patřit například prosazování práv dětí u samospráv, ve školách, ale i u soukromých subjektů. Ombudsman by se také mohl připojit jako třetí strana k soudním řízením, případně podávat návrh k Ústavnímu soudu. Další funkcí dětských ombudsmanů je participace na koncepci státu v oblasti péče o děti a metodická a odborná asistence vůči veřejným úřadům a vládě. Dětský ombudsman by také měl dbát na to, aby byla posilována participace dětí na tvorbě národních politik a koncepcí tak, aby byly ve společnosti slyšeny také názory dětí.
Rozhodování o tom, zda bude nový úřad založen, případně jaké kompetence mu budou svěřeny, je otázkou politickou, nicméně jejich rozsah je nutné stanovit i s ohledem na pravomoci stávajícího veřejného ochránce práv tak, aby se jednotlivé kompetence nepřekrývaly.
V rámci dětské konference, kterou dne 15. 6. 2022 pořádala Kancelář veřejného ochránce práv, vyplynulo, že dětského ombudsmana by uvítaly nejen samotné děti, ale shoda o jeho potřebnosti panuje i napříč politickým spektrem. Zřízení dětského ombudsmana je České republice opakovaně doporučováno i ze strany monitorovacích orgánů Organizace spojených národů. S jeho zřízením se však pojí výdaje ze státního rozpočtu, což bude hrát roli v rozhodování, zda se zřídí zcela samostatný úřad, nebo zda bude dětský ombudsman působit při stávající kanceláři veřejného ochránce práv.
Děti patří vzhledem k jejich věku, snížené schopnosti hájit své zájmy a jejich sociálnímu a právnímu statusu ke zvlášť zranitelné skupině lidí. Proto je velice důležité, aby dětem někdo efektivně pomáhal bránit jejich práva. Tento úkol by měl být svěřen instituci, která bude natolik mediálně etablovaná, aby děti o její existenci věděly a aby mohly důvěřovat tomu, že s nimi bude vést srozumitelný dialog.
